Docházkový systém bez karet a čipů – kdy to dává smysl
Docházkové systémy se historicky stavěly kolem jednoduchého předpokladu: zaměstnanec přijde do práce, projde jedním místem a tam se „odpíchne“. Tenhle model pořád funguje a v řadě provozů dává smysl dodnes. Problém nastává ve chvíli, kdy se realita firmy začne od tohohle předpokladu rozcházet. A to se dnes děje čím dál častěji.
Docházka bez karet a čipů není pokus, jak nahradit všechno, co funguje. Je to řešení pro situace, kdy fyzický terminál už není středem pracovního dne.
Kde vzniká problém s klasickou docházkou
Jakmile lidé nechodí každý den na stejné místo, nezačínají práci stejným způsobem, nebo část práce dělají mimo firmu, docházka založená na kartách a čipových přívěscích se začne obcházet. Ne schválně, ale přirozeně. Lidi zapomenou pípnout, řeší to zpětně, nebo se docházka začne „dopočítávat“. V tu chvíli už terminál u dveří nehlídá realitu, ale spíš vytváří další administrativu.
O čem je docházka bez karet a čipů ve skutečnosti
Nejde o to, že by se evidence práce „rozvolnila“ nebo že by byla méně přesná. Jde o to, kde a kdy se práce eviduje. Místo povinnosti dojít k zařízení se docházka váže na okamžik, kdy člověk skutečně začíná pracovat – ať už je to v kanceláři, doma nebo u zákazníka. Evidence se tak přizpůsobí provozu, ne naopak.
Tohle dává smysl hlavně tam, kde by fyzický terminál řešil problém, který reálně neexistuje.
Kdy dává docházka bez HW smysl
Typicky v kancelářských firmách, kde se práce odehrává u počítače a není důvod řešit příchod přes jedno konkrétní místo. Stejně tak u home office nebo hybridního režimu, kde by fyzická docházka byla spíš formální než užitečná.
Velmi často se to týká i terénních pracovníků a řidičů. Jejich pracovní den nezačíná „příchodem do firmy“, ale třeba nastartováním auta nebo příjezdem na první zakázku. V takovém případě je snaha nutit je k používání fyzického terminálu spíš umělá.
U menších týmů navíc často odpadá celá agenda kolem karet a čipů – vydávání, ztráty, blokace, řešení „kdo to komu píchl“.
Srovnání: docházka bez karet a čipů vs. klasické terminály
Při výběru docházkového systému nejde o to, co je „modernější“ nebo „jednodušší“. Rozdíl je hlavně v tom, jakým způsobem firma funguje. Někde dává smysl pevný terminál na jednom místě, jinde by to byla jen zbytečná překážka. Následující srovnání ukazuje, v čem se oba přístupy liší a pro jaký typ provozu se hodí.
| Oblast | Docházka bez karet a čipů | HW / biometrické terminály |
|---|---|---|
| Jak se eviduje příchod | Přihlášením do systému | Pípnutím na terminálu |
| Fyzické nosiče | Neřeší se | Karty, čipy |
| Co firma spravuje | Přístupy uživatelů | Nosiče a zařízení |
| Kde začíná pracovní den | Tam, kde se pracuje | Na jednom místě |
| Ověření identity | Dle nastavení provozu | Jednoznačné (biometrie) |
| Kde se to hodí | Kancelář, HO, terén | Výroba, sklady |
Realita: nejčastěji se to kombinuje
V praxi se velmi často potkávají oba světy: centrála nebo výroba jede na biometrických terminálech, řidiči, technici nebo home office používají docházku bez karet, ale data se sbírají do jednoho systému. Tohle není kompromis, ale normální reakce na rozdílný způsob práce uvnitř jedné firmy.
Právě na tohle je stavěný systém SYSDO – aby se provoz nemusel ohýbat podle jedné technologie. Pokud tě zajímají konkrétní možnosti, mrkni na: virtuální terminál a SYSDO terminál.
Docházka bez karet a čipů dává smysl tam, kde lidé nezačínají práci na jednom místě, fyzický terminál nepřidává reálnou hodnotu a chcete, aby evidence odpovídala skutečné práci. Neznamená to konec hardwaru ani biometrie. Znamená to, že každý typ provozu má mít takovou docházku, jakou opravdu potřebuje.